Dříve se přednášelo a prezentovalo jinak, technické pomůcky nebyly skoro žádné, vše záviselo na člověku v čele místnosti, na jeho soustředění, kvalitě myšlenek, na jeho hlasovém a gestickém vybavení. Může se dnes referující člověk technikou zaštítit, může jeho osobnost díky technice působit sugestivněji, srozumitelněji, věrohodněji a silněji?
Luboš Pavel (dále LP). Vzdělání: DAMU, Kurz pro sociální pracovníky, Zvládání krizových situací a duševní hygiena. Praxe: Magistrát hl. m. Prahy, ACZ Práce, TIMING Praha, Elpida, UK, Prosperita, o.p.s., Agentura Pondělí, JuniorMedia Society o.p.s.RNDr. Jiří Weinberger (dále JW). Vzdělání: Vzdělání: MFF UK, Pravděpodobnost a statistika, 4 leté studium herectví. Praxe: simulace a optimalizace, Výuka: komunikační dovednosti, Práce s interními směrnicemi, řízení fy TIMING PrahaLuboš Pavel – Jiří Weinberger, TIMING Praha, www.timing.czJW: Dříve se přednášelo a prezentovalo jinak, technické pomůcky nebyly skoro žádné, vše záviselo na člověku v čele místnosti, na jeho soustředění, kvalitě myšlenek, na jeho hlasovém a gestickém vybavení. Mnohý referující si myslí, že je dnes díky technice všechno snazší. My dva si to nemyslíme, ale buďme konkrétní: může se referující člověk technikou zaštítit, může jeho osobnost díky technice působit sugestivněji, srozumitelněji, věrohodněji a silněji?LP: Prezentační technika byla, je a bude jen pomůckou a doplňkem. Osobnost a charisma přednášejícího zůstává na prvním místě, musí posluchače oslovit, být s nimi v kontaktu, provádět je tématem přednášky a reagovat na dotazy. Prezentační pomůcky – nejčastěji powerpoint, flipchart, videoukázka – by se mělo používat na podporu prezentace, na ilustraci toho, co se říká. A protože většinou nepotřebujeme ilustrovat všechno, doporučuji, aby PPT prezentace neběžela od začátku do konce. Uvědomme si, že projekce bere cca 60% pozornosti. Přednášející musí mít odvahu stát před lidmi plně sám za sebe. Referující se technikou nemůže zaštítit, aniž by to ubralo na kvalitě přednášky. Přednáška může s vhodně použitými prezentačními nástroji působit sugestivněji, srozumitelněji, věrohodněji a silněji.JW: Předpokládejme, že prezentující člověk ví, o čem mluví, bere svůj úkol vážně, má rád lidi a chce jim vše předat co nejlépe. Ale v cestě mu stojí pro naši část světa typické fyziologické překážky, které prezentační technika odstranit nedokáže. Které jsou u zdravých lidí tyto překážky (které sebelepší technika nepřekoná)?LP: Každý zažívá trému, někdo větší někdo menší. Rozdíl je v tom, jak dokážeme s trémou pracovat. Leckdo ani neví, že se s trémou pracovat dá a proto se snaží schovat se za techniku. Nutná je dobrá hlasová vybavenost. Nároky na mluvní projev se bohužel systematicky nekladou ani v profesích, kde je hlas hlavní pracovní nástroj např. ve školství. Když se v kurzu návodně zeptám, kde se má hlas správně opřít, občas někdo vysloví slovo bránice, ale co s ní, a jak se to dělá, to neví téměř nikdo. Jde vlastně o zapojení celého těla, protože řeč těla je rozhodujícím doprovodem každého kvalitního projevu.JW: Mnohokrát jsem v komunikačních kurzech slyšel sám sebe instruovat posluchače poučkou „Je dobré vědět, ale to ještě neznamená umět, je třeba trénovat“. Mám o tom tréninku své představy, ale rád je obohatím o to, co se v tréninku komunikačních a prezentačních dovedností dobře osvědčilo tobě.LP: Já hned na začátku posluchače upozorňuji na to, že v případě komunikačních a prezentačních dovedností jde o celkovou kondici. A stejně jako se sportovec udržuje v dobré kondici průběžně, musí se o ni i prezentující stále starat, jinak postupně uvadá. Kondice je souhrn toho, co vím, co mám natrénováno, toho, jak jsem na tom psychicky a fyzicky, jak jsem zrovna motivovaný, unavený a tak dále. Součástí každého cvičení na mém kurzu je zážitek – tedy praktické provedení určitého cvičení, reflexe zážitku, uvedení zkoušené dovednosti do širších souvislostí a ověřování si dosažené dovednosti opakováním.JW: Přítomní účastníci tvoří – chtě nechtě – experimentální skupinu, která může poskytovat sama sobě zpětnou vazbu. Dosud jsme nemluvili o interakcích, která vznikají mezi posluchači a které lze využít přímo na místě k reflexím i k formulování čerstvých ponaučení. Dobří učitelé komunikačních dovedností tyto příležitosti nepropásnou, vždyť pověstné TADY A TEĎ má velký vypovídací i přesvědčovací potenciál. A je samozřejmě zdrojem i pro růst schopností samotného učitele. Nabídneš nám k tomu své zkušenosti?LP: Je to důležité zejména v oblasti měkkých dovedností. Účastníky průběžně vybízím, aby si navzájem poskytovali zpětnou vazbu, a zdůrazňuji, že četná setkávání v průběhu kurzu (oproti online kurzům) přinášejí výhodu navzájem se vnímat a informovat. Je přitom důležité, aby lektor byl nejen odborníkem na dané téma, ale aby byl také schopným moderátorem atmosféry v aktuálním prostředí – je přínosné, když se účastníci cítí dobře a bezpečně.JW: Dokážeš pojmenovat nejčastější chyby, které dělají lidé při prezentacích?LP: Viděl jsem mnoho odborníků, kteří sami sebe nepokládají za dobré prezentátory, jak začali slovy: „Promiňte, já neumím dobře přednášet.“ Už na začátku se omlouvají. Dalším nedostatkem je, když se mluví potichu, nevýrazně, monotónně. Převládající tréma způsobuje zbrklý nebo i špatně členěný projev. Do projevu se vkrádá slovní vata. Dominuje jednotvárnost, zahlcení informacemi, které si nelze zapamatovat, a nepřipraví si odlehčující vsuvka na udržení pozornosti. Není zas tak těžké se vše potřebné naučit a nepotřebné odnaučit.JW: Občas se stává, že na kurz asertivity přicházejí posluchači s představou, že je pocvičíme v umění „rozdrtit protivníka“, což sice někdy v kurzech asertivity probíhá, ale my to pokládáme za zásadní nedorozumění, kterému předcházíme už tím, že se náš kurz jmenuje Vstřícná asertivita. Existuje ještě jiná asertivita než ta vstřícná? Asi ano, ale ve kterých oborech lidské činnosti má nějaký rozumný smysl?LP: Vnímání pojmu asertivita se vyvíjelo, proto je v názvu našeho kurzu to upřesnění. Dříve to opravdu znamenalo prosadit se a třeba za každou cenu. My upozorňujeme na to, že přínosnější je komunikační strategie „win-win“, což znamená, že jsou ve výsledku relativně spokojené obě strany. To vyžaduje určitý respekt vůči druhému a někdy i více času. A to se zpravidla vyplácí ve vztazích v rodině, na pracovišti, v obchodním jednání atd. Ale i když jdeme třeba jen reklamovat boty a dotyčného prodavače už nikdy neuvidíme, vyplatí se s ním jednat jako s člověkem, který cítí, přemýšlí a má nějaké potřeby. Přídavné jméno vstřícná naznačuje, že i v takových situacích potřebujeme určitou dávku empatie, protože to nejhorší, co se v komunikaci může stát je, že se ten druhý zasekne a nejde to dál.JW: Zopakuji podotázku: ve kterých vztazích je drcení protivníka na místě? Jsou to zřejmě vztahy, které v našich kurzech rozvíjet nechceme. Ale myslím si, že není od věci vědět, co už je za hranicí našeho zájmu.LP: Nemohu si vybavit situaci, kdy bych chtěl asertivitou drtit protivníka. Buď se s ním potřebuji domluvit a použiji efektivní komunikační nástroj zvaný „asertivita“, nebo jde o vyjednávání – třeba v byznysu – to jsou zase jiné komunikační techniky, nebo jde o život, například mě ohrožuje opilec v tramvaji a pak radím: udělejte cokoliv, abyste si uchránili kůži. Na takové situace neaplikuji asertivitu.JW: Co všechno tedy asertivita obsahuje?LP: Asertivita, jako způsob komunikace, vznikla v padesátých letech v Americe, kdy se společnost změnila a bylo nutné se umět dobře prosadit – assert znamená prosadit se. Psychologové začali radit lidem, jak toho dosáhnout pomocí komunikačních dovedností. Také lidé pasivní, kteří cítili, že jsou druhými využíváni, hledali v tomto směru pomoc a asertivita je učila, jak umět říci „Ne“ v situacích, kdy ostatním pasivně přitakávají. Postupně se asertivita rozšiřovala a dnes učíme třeba to, jak dosáhnout shody, jak chválit nebo říci kritiku, jak říkat a přijímat komplimenty, jak vznášet oprávněné požadavky, nebo odmítat neoprávněné požadavky. Důležité je přímé, nemanipulativní jednání, při kterém si jednající zachovává sebeúctu. To znamená, že nemusíme být v jednání úspěšní, ale víme, že jsme udělali všechno, jak jen to bylo možné.JW: Podívejte se s námi na stránky www.timing.cz, věřím, že tam najdete vhodnou inspiraci, jak pro vstřícnou asertivitu, tak pro komunikační a prezentační dovednosti obecně
Luboš Pavel (dále LP). Vzdělání: DAMU, Kurz pro sociální pracovníky, Zvládání krizových situací a duševní hygiena. Praxe: Magistrát hl. m. Prahy, ACZ Práce, TIMING Praha, Elpida, UK, Prosperita, o.p.s., Agentura Pondělí, JuniorMedia Society o.p.s.RNDr. Jiří Weinberger (dále JW). Vzdělání: Vzdělání: MFF UK, Pravděpodobnost a statistika, 4 leté studium herectví. Praxe: simulace a optimalizace, Výuka: komunikační dovednosti, Práce s interními směrnicemi, řízení fy TIMING PrahaLuboš Pavel – Jiří Weinberger, TIMING Praha, www.timing.czJW: Dříve se přednášelo a prezentovalo jinak, technické pomůcky nebyly skoro žádné, vše záviselo na člověku v čele místnosti, na jeho soustředění, kvalitě myšlenek, na jeho hlasovém a gestickém vybavení. Mnohý referující si myslí, že je dnes díky technice všechno snazší. My dva si to nemyslíme, ale buďme konkrétní: může se referující člověk technikou zaštítit, může jeho osobnost díky technice působit sugestivněji, srozumitelněji, věrohodněji a silněji?LP: Prezentační technika byla, je a bude jen pomůckou a doplňkem. Osobnost a charisma přednášejícího zůstává na prvním místě, musí posluchače oslovit, být s nimi v kontaktu, provádět je tématem přednášky a reagovat na dotazy. Prezentační pomůcky – nejčastěji powerpoint, flipchart, videoukázka – by se mělo používat na podporu prezentace, na ilustraci toho, co se říká. A protože většinou nepotřebujeme ilustrovat všechno, doporučuji, aby PPT prezentace neběžela od začátku do konce. Uvědomme si, že projekce bere cca 60% pozornosti. Přednášející musí mít odvahu stát před lidmi plně sám za sebe. Referující se technikou nemůže zaštítit, aniž by to ubralo na kvalitě přednášky. Přednáška může s vhodně použitými prezentačními nástroji působit sugestivněji, srozumitelněji, věrohodněji a silněji.JW: Předpokládejme, že prezentující člověk ví, o čem mluví, bere svůj úkol vážně, má rád lidi a chce jim vše předat co nejlépe. Ale v cestě mu stojí pro naši část světa typické fyziologické překážky, které prezentační technika odstranit nedokáže. Které jsou u zdravých lidí tyto překážky (které sebelepší technika nepřekoná)?LP: Každý zažívá trému, někdo větší někdo menší. Rozdíl je v tom, jak dokážeme s trémou pracovat. Leckdo ani neví, že se s trémou pracovat dá a proto se snaží schovat se za techniku. Nutná je dobrá hlasová vybavenost. Nároky na mluvní projev se bohužel systematicky nekladou ani v profesích, kde je hlas hlavní pracovní nástroj např. ve školství. Když se v kurzu návodně zeptám, kde se má hlas správně opřít, občas někdo vysloví slovo bránice, ale co s ní, a jak se to dělá, to neví téměř nikdo. Jde vlastně o zapojení celého těla, protože řeč těla je rozhodujícím doprovodem každého kvalitního projevu.JW: Mnohokrát jsem v komunikačních kurzech slyšel sám sebe instruovat posluchače poučkou „Je dobré vědět, ale to ještě neznamená umět, je třeba trénovat“. Mám o tom tréninku své představy, ale rád je obohatím o to, co se v tréninku komunikačních a prezentačních dovedností dobře osvědčilo tobě.LP: Já hned na začátku posluchače upozorňuji na to, že v případě komunikačních a prezentačních dovedností jde o celkovou kondici. A stejně jako se sportovec udržuje v dobré kondici průběžně, musí se o ni i prezentující stále starat, jinak postupně uvadá. Kondice je souhrn toho, co vím, co mám natrénováno, toho, jak jsem na tom psychicky a fyzicky, jak jsem zrovna motivovaný, unavený a tak dále. Součástí každého cvičení na mém kurzu je zážitek – tedy praktické provedení určitého cvičení, reflexe zážitku, uvedení zkoušené dovednosti do širších souvislostí a ověřování si dosažené dovednosti opakováním.JW: Přítomní účastníci tvoří – chtě nechtě – experimentální skupinu, která může poskytovat sama sobě zpětnou vazbu. Dosud jsme nemluvili o interakcích, která vznikají mezi posluchači a které lze využít přímo na místě k reflexím i k formulování čerstvých ponaučení. Dobří učitelé komunikačních dovedností tyto příležitosti nepropásnou, vždyť pověstné TADY A TEĎ má velký vypovídací i přesvědčovací potenciál. A je samozřejmě zdrojem i pro růst schopností samotného učitele. Nabídneš nám k tomu své zkušenosti?LP: Je to důležité zejména v oblasti měkkých dovedností. Účastníky průběžně vybízím, aby si navzájem poskytovali zpětnou vazbu, a zdůrazňuji, že četná setkávání v průběhu kurzu (oproti online kurzům) přinášejí výhodu navzájem se vnímat a informovat. Je přitom důležité, aby lektor byl nejen odborníkem na dané téma, ale aby byl také schopným moderátorem atmosféry v aktuálním prostředí – je přínosné, když se účastníci cítí dobře a bezpečně.JW: Dokážeš pojmenovat nejčastější chyby, které dělají lidé při prezentacích?LP: Viděl jsem mnoho odborníků, kteří sami sebe nepokládají za dobré prezentátory, jak začali slovy: „Promiňte, já neumím dobře přednášet.“ Už na začátku se omlouvají. Dalším nedostatkem je, když se mluví potichu, nevýrazně, monotónně. Převládající tréma způsobuje zbrklý nebo i špatně členěný projev. Do projevu se vkrádá slovní vata. Dominuje jednotvárnost, zahlcení informacemi, které si nelze zapamatovat, a nepřipraví si odlehčující vsuvka na udržení pozornosti. Není zas tak těžké se vše potřebné naučit a nepotřebné odnaučit.JW: Občas se stává, že na kurz asertivity přicházejí posluchači s představou, že je pocvičíme v umění „rozdrtit protivníka“, což sice někdy v kurzech asertivity probíhá, ale my to pokládáme za zásadní nedorozumění, kterému předcházíme už tím, že se náš kurz jmenuje Vstřícná asertivita. Existuje ještě jiná asertivita než ta vstřícná? Asi ano, ale ve kterých oborech lidské činnosti má nějaký rozumný smysl?LP: Vnímání pojmu asertivita se vyvíjelo, proto je v názvu našeho kurzu to upřesnění. Dříve to opravdu znamenalo prosadit se a třeba za každou cenu. My upozorňujeme na to, že přínosnější je komunikační strategie „win-win“, což znamená, že jsou ve výsledku relativně spokojené obě strany. To vyžaduje určitý respekt vůči druhému a někdy i více času. A to se zpravidla vyplácí ve vztazích v rodině, na pracovišti, v obchodním jednání atd. Ale i když jdeme třeba jen reklamovat boty a dotyčného prodavače už nikdy neuvidíme, vyplatí se s ním jednat jako s člověkem, který cítí, přemýšlí a má nějaké potřeby. Přídavné jméno vstřícná naznačuje, že i v takových situacích potřebujeme určitou dávku empatie, protože to nejhorší, co se v komunikaci může stát je, že se ten druhý zasekne a nejde to dál.JW: Zopakuji podotázku: ve kterých vztazích je drcení protivníka na místě? Jsou to zřejmě vztahy, které v našich kurzech rozvíjet nechceme. Ale myslím si, že není od věci vědět, co už je za hranicí našeho zájmu.LP: Nemohu si vybavit situaci, kdy bych chtěl asertivitou drtit protivníka. Buď se s ním potřebuji domluvit a použiji efektivní komunikační nástroj zvaný „asertivita“, nebo jde o vyjednávání – třeba v byznysu – to jsou zase jiné komunikační techniky, nebo jde o život, například mě ohrožuje opilec v tramvaji a pak radím: udělejte cokoliv, abyste si uchránili kůži. Na takové situace neaplikuji asertivitu.JW: Co všechno tedy asertivita obsahuje?LP: Asertivita, jako způsob komunikace, vznikla v padesátých letech v Americe, kdy se společnost změnila a bylo nutné se umět dobře prosadit – assert znamená prosadit se. Psychologové začali radit lidem, jak toho dosáhnout pomocí komunikačních dovedností. Také lidé pasivní, kteří cítili, že jsou druhými využíváni, hledali v tomto směru pomoc a asertivita je učila, jak umět říci „Ne“ v situacích, kdy ostatním pasivně přitakávají. Postupně se asertivita rozšiřovala a dnes učíme třeba to, jak dosáhnout shody, jak chválit nebo říci kritiku, jak říkat a přijímat komplimenty, jak vznášet oprávněné požadavky, nebo odmítat neoprávněné požadavky. Důležité je přímé, nemanipulativní jednání, při kterém si jednající zachovává sebeúctu. To znamená, že nemusíme být v jednání úspěšní, ale víme, že jsme udělali všechno, jak jen to bylo možné.JW: Podívejte se s námi na stránky www.timing.cz, věřím, že tam najdete vhodnou inspiraci, jak pro vstřícnou asertivitu, tak pro komunikační a prezentační dovednosti obecně