Novinky z oblasti firemního vzdělávání pod jednou střechou

 Dům zahraniční spolupráce, 20.06.2016, 22:18

O tématu kvality dalšího vzdělávání již bylo popsáno mnoho stran, realizována řada seminářů, workshopů a konferencí, dokonce se mu věnovalo i několik zásadních projektů. Zřejmě jediným hmatatelným výstupem tohoto snažení je však pouze komunita odborníků, kteří se tématem kvality zabývají. Někteří dokonce i aktivně v rámci činnosti pracovní skupiny Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR. Řada z těchto expertů se sešla u jedné z odborných sekcí červnové akce KOOPOLIS ŽIVĚ pořádané Fondem dalšího vzdělávání.

Zdálo by se, že téma kvality je již vyčerpáno předchozím usilovným snažením. I proto byla úvodní otázka k diskusi formulována tak trochu jinak: Co je to ta skutečná kvalita dalšího vzdělávání? V rámci diskuse zazněly jen dvě otázky, kterým se desítka účastníků z řad vzdělávacích institucí, Úřadu práce ČR či FDV, věnovala. Vyberme proto ty nejzajímavější odpovědi, které během 50 minut intenzivní práce zazněly.

Nejprve se tým věnoval tomu, co je skutečnou podstatou kvality v dalším vzdělávání. I když to nebylo snadné, účastníci se snažili držet moderátorova zadání, aby neuváděli běžně užívané fráze, ale zkusili se dostat až na samotnou „dřeň“ kvality. Mezi názory účastníků se objevily:

  • Hodnota vzdělávání a vzdělání je alfou a omegou kvalitního vzdělávacího procesu. Často se hovoří o hodnotě vzdělávání jen na straně účastníků, je však nezbytná i z hlediska lektora a také zadavatele – personalisty a nadřízeného pracovníka, který se vzdělává.
  • Nový pohled na věc je další faktor, který je patří ke znakům kvality. Vzdělávání má přinášet nové úhly pohledu, netradiční a inovativní zdroje poznání, otevírat nepoznané oblasti, a tím rozšiřovat člověku obzory.
  • Um, a to nejen ten odborný (lektor musí perfektně ovládat téma, které vzdělává), lektorský (aby dokázal odbornost efektivně předat), ale i osobnostní, na který se často neoprávněně zapomíná. Aby tedy byl lektor i „profíkem“ s pozitivním vztahem k lidem, chutí je vzdělávat a sám se od nich i učit.
  • Řád, který představuje směřování k výsledku – cíli, který je předem jasně definován, očekáván a vyžadován.
  • Spolupráce má také několik podob. Zejména ve smyslu spolupráce mezi zadavatelem vzdělávání, účastníky a realizátorem vzdělávání navzájem (mimochodem už toto je v praxi ne vždy samozřejmostí), a to jak při přípravě vzdělávací akce, tak v jejím průběhu. A samozřejmě i na konci – ve skutečnosti však většinou končí odevzdáním evaluačních dotazníků a proplacením faktury.
  • Nadšení účastníků by mělo vzbuzovat každé opravdu kvalitní vzdělávání. Představme si jej jako pocit, kdy na konci kurzů má účastník chuť nekončit, ale dál pokračovat. Touží po dalších informacích: vzdělávání, učení a poznávání jej jednoduše řečeno baví a přináší mu zřejmý smysl a přidanou hodnotu.
  • Poslání je nejčastěji ztotožňováno s profesemi ve zdravotnictví či sociálních službách. Ale i vzdělavatelé (dospělých) přece pracují se samotnou podstatou člověka, jeho osobností, kterou se snaží (mimo jiné) kultivovat či rozvíjet. Proto by i lektorská profese měla být považována za jistý druh poslání.

Druhá klíčová otázka setkání byla formulována opačně: Co tedy kvalitou dalšího vzdělávání není, byť se za ni často vydává? Ani zde nezůstaly odpovědi bez zajímavosti. Vyjmenujme přesto jen některé:

  • Marketing je vše. Mnohé vzdělávací instituce investují více do marketingových aktivit než do samotné podstaty vzdělávání, takže v konečném důsledku nabízejí „krásný obal bez odpovídajícího obsahu“, lidověji řečeno jde o „navoněnou bídu“.
  • Kvantita na úkor kvality může být také brána z několika úhlů pohledu. Účastníci diskuse zmiňovali jak kvantitu nabídky, kdy rozsah vzdělávaných oborů může být na úkor jejich kvality, jiní zmiňovali i další aspekty jako jsou velký počet účastníků vzdělávání na jednoho lektora a samozřejmě bolavé téma ceny jako jediného výběrového kritéria veřejných zakázek.
  • Hlavně, že jsme trendy. I vzdělávání se podřizuje diktátu „módy“, jen se jí říká vhodnějším výrazem „trend“. Obě strany (vzdělavatelé i jeho klienti) podléhají trendovým tématům, často bez rozmyslu a s ohledem na systém a smysl vzdělávání.
  • Certifikát jako jediný cíl bývá kritizován zejména v počátečním vzdělávání u vysokých škol, ale je problematickým i u dalšího vzdělávání. Pokud rezignujeme na samotnou podstatu vzdělávání a degradujeme je jen na formální certifikát, o kvalitě nelze vůbec hovořit.
  • Co je drahé nemusí být kvalitní, přitom se tak často tváří. Ačkoliv obvykle platí, že kvalitní není levné, opačně to tak být nemusí.

Z uvedených poznámek je, myslím, patrné, že dlouho diskutované téma kvality je stále čerstvé a i když je mnohokrát omleté obsahuje řadu „zrnek zlata“, které mohou být vytěženy. Věřím, že další vlna diskuse a především realizace teprve začne...

Autor: Tomáš Langer, expert EPALE, viceprezident AIVD ČR

Zaujal vás tento článek? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky.