Novinky z oblasti firemního vzdělávání pod jednou střechou

 Klub personalistů ČR, o.s., 01.11.2016, 9:39

V posledním čísle časopisu Klubu personalistů ČR (říjen 2016) vyšel ​také rozhovor s andragogem, pedagogem a lektorem Tomášem Langerem o jeho nedávno vyšlé knize Moderní lektor. Průvodce úspěšného vzdělavatele dospělých.

Kdy jste se rozhodl, že se chcete věnovat oblasti vzdělávání dospělých a co vás k tomu vedlo?

Šlo tak trochu o náhodu, chtěl jsem původně studovat sociologii a filozofii, ale na dnech otevřených dveří olomoucké Univerzity Palackého mne informovali o andragogice. Do té doby jsem neměl tušení, oč jde, ale náplň oboru a možnosti uplatnění mne okamžitě nadchly. Ale i v průběhu studia jsem se viděl spíše v oblasti HR. Co to změnilo sám nevím, nejspíš nabídka učit na univerzitě ještě při mém studiu a možnosti podílet se na některých zajímavých projektech. A tak jsem u vzdělávání zůstal.

Letos vyšla vaše kniha Moderní lektor, praktická příručka určená jak začínajícím lektorům, tak těm zkušenějším. Jedná se o vaši první publikaci?

Jak se to vezme. Napsal jsem řadu samostatných publikací, ale vždy pro konkrétní projekty či zadavatele. K tomu několik publikací jako editor, ale za důležitou považuji knihu „Základy andragogiky“, kterou jsme napsali spolu se Zdeňkem Palánem, největší osobností české andragogiky. Ale je pravdou, že jako veřejně dostupná publikace je Moderní lektor má prvotina.

Jak dlouho jste knihu psal?

Myšlenku napsat příručku pro lektory jsem nosil v hlavě už delší dobu, strukturu a některé kapitoly jsem měl již rozepsány, takže pak stačily necelé dva měsíce a kniha byla odevzdána. A díky perfektní spolupráci s nakladatelem byla již za několik týdnů na pultech.

Kniha má název Moderní lektor. Jak byste moderního lektora charakterizoval a jakými vlastnostmi se naopak vyznačuje lektor nemoderní?

Odpověď na tuto otázku by nejspíš zabrala mnoho stran, ale pokud mám vytáhnout to podstatné, moderní lektor by podle mne měl mít mix několika základních kompetencí: odborné (aby perfektně rozuměl tomu, co je jeho tématem), metodické (aby své téma dokázal naučit, předat, ověřit) a osobnostní (aby dokázal své klienty nadchnout pro své téma a jeho studium). A jak tedy vypadá lektor nemoderní? Charakterizoval bych jej jednoduše slovem NEZÁJEM. Konkrétně pak nezájem o novinky v oboru, o své klienty a jejich potřeby, o zadavatele a smysl vzdělávání, o seberozvoj a supervizi, o inovaci metod vzdělávání a řadu dalších.

Vyučujete na katedře andragogiky a personálního řízení FFUK v Praze, máte dojem, že se zájem o tento obor v posledních letech zvyšuje? K jaké specializaci studenti nejčastěji inklinují?

Na katedře učím předměty spojené s didaktikou dospělých, moderními technologiemi ve vzdělávání a poradenstvím. V rámci své specializace vidím zájem jak o klasickou „personalistiku“, tak i o moderní technologie a jejich využití v práci s lidmi. Vždyť lidé, jak se často píše ve strategických dokumentech, jsou již v podstatě jedinými klíčovými zdroji, které naše země má. I proto je evidentní, že zájem absolventů středních škol o studium andragogiky nepolevuje.

Dal by se podle vás nějak charakterizovat vývoj andragogiky v České republice před rokem ́89 a po něm? Jaké jsou podle vás největší změny?

Andragogika (před rokem 1989 se však takto nejmenovala) je stále poměrně mladou vědní disciplínou, která vždy vycházela z potřeb praxe a praxe naopak definovala její smysl a funkci. Proto se andragogika mění neustále tak, jak se mění svět kolem ní a zejména svět vzdělávání a rozvoje lidí. Osobně bych neviděl tak velký rozdíl „před“ a „po“ roce 1989, jako vnímám zásadnější změny v posledních letech. Současná společnost se vlivem technologických změn neskutečně změnila a nadále mění. A proměňují se i lidé a jejich přístup ke vzdělávání. A tak se, chtě nechtě, musí změnit i oblast, na níž se andragogika zaměřuje. Vzdělávání prostřednictvím mobilních technologií, microlearning, gamifikace, rozšířená či virtuální realita – to jsou aktuální témata pro andragogy. Bohužel se jimi však reálně zabývá jen minimum z nich.

Sám se lektorské činnosti pravidelně věnujete, jaký typ vzdělávacích akcí máte nejraději? Je nějaký kurz, na který vzpomínáte obzvlášť rád a proč?

Okruh témat, který učím, je poměrně úzký. Věnuji se v podstatě jen kurzům rozvoje lektorských dovedností, a to i u interních lektorů/trenérů ve firmách. Druhým tématem jsou prezentační dovednosti, vč. speciálních témat jako jsou finty v PowerPointu či Prezi, prezentace podle S. Jobse nebo i kurzy pro moderátory akcí a tiskové mluvčí. Každý kurz je originál, protože účastníci jsou pokaždé jiní. Mám to štěstí, že téměř všechny kurzy mám pro účastníky, kteří si o ně sami řekli, téma je zajímá a někteří na zařazení do kurzu i mnoho měsíců čekají. Je úžasné, když učíte ty, co to chtějí, a ve svém rozvoji vidí smysl a užitek. To mě baví.

Kolik času trvala vaše nejdelší příprava na kurz?

Zjistil jsem, že příprava na kurz odpovídá přibližně dvojnásobku jeho délky. Ale je to různé: obecné prezentační dovednosti pro širší cílovou skupinu připravuji kratší čas, ale speciální kurz na míru pak zabere i mnoho dní. Například když jsem chystal kurz pro tiskové mluvčí hasičů, byl jsem se na jednu jejich tiskovou konferenci podívat, přehrával si záznamy z mnoha dalších konferencí, studoval reálné podklady, komunikoval s jednotlivými účastníky a zjišťoval jejich konkrétní zkušenosti, úspěchy, ale i obavy z práce s médii. Bylo to náročné, ale kurz se skvěle vydařil.

Z kolika procent může lektor ovlivnit úspěšnost kurzu? A co všechno je potřeba k tomu, aby byla vzdělávací akce po všech stránkách úspěšná?

To nelze říct tak snadno. Lektor je bezesporu klíčovou součástí každého „tradičního“ kurzu, na něm stojí a padá úspěch vzdělávací akce. Ale ani sebelepší lektor nepodá špičkový výkon, pokud nebude mít třeba kvalitní materiály, dobře vybavenou učebnu, motivované účastníky a za svou práci nedostane odpovídající honorář.

Zmínil jste „tradiční kurzy“, co tím myslíte?

Podle mého názoru bude klasických kurzů s živým lektorem postupně ubývat. Moderní technologie, virtuální realita, umělá inteligence a řada dalších novinek způsobí, že lektora jako experta na informace nahradí technologie. Lektoři však nezaniknou, jen jejich role se podstatně změní. Tím, kdo předává znalosti i dovednosti bude technologie (zařízení, software, robot), obsah naplní odborník na dané téma (tedy opět nikoliv lektor). Jaké bude tedy jeho role? Právě v tom, jak transformovat obsah (téma) do technologické podoby tak, aby se lidé téma naučili co nejefektivněji. To bude, podle mého názoru, nová role lektorů budoucnosti.

V čem spatřujete největší přínos uplatňování moderních technologií ve vzdělávání dospělých?

Mezi přínosy bezesporu patří dostupnost (učit se můžete kdykoliv a kdekoliv, kde máte jakékoliv zařízení připojené k internetu) – není už třeba chodit za vzděláváním, ale ono je již u vás – na vaší obrazovce. Dále rychlost (chcete se něco dozvědět teď? Není problém: stáhnete si aplikaci a za pár minut už se učíte), flexibilita (každý se učí právě to, co potřebuje a chce) či zvyšující se interaktivita (pravda, interakce probíhá primárně mezi člověkem a zařízením, ale i tak je třeba zapojit zrak, sluch i ruce). Díky moderním technologiím teprve nyní nabývá jasných kontur dříve jen ideál „celoživotního učení“.

Domníváte se, že dobrý vyučující musí disponovat alespoň trochou vrozeného talentu nebo se dá jeho nedostatek nahradit kvalitním vzděláním a praxí?

Nevím, zda bych hovořil přímo o talentu, ale osobnost lektora je pro úspěch lektorské práce klíčová. Především je to zájem o druhé a chuť podílet se na jejich rozvoji, pak u lektorů tolik nutná trpělivost, svědomitost a vytrvalost, sebejistota a pokora či spravedlnost a empatie. To jsou charakteristiky, které klienti nejvíce oceňují.

Máte pocit, že být učitelem může být v dobrém i špatném smyslu diagnóza? Pokud ano, jak podle vás vypadá ta dobrá varianta?

Každého člověka ovlivňuje to, co dělá, práce především. Profese vzdělavatele je náročná, protože se v ní mísí práce s lidmi, která se často dotýká jejich osobnosti, odpovědnost vzdělavatele za proces i jeho výsledek. Ten navíc nezáleží jen na jeho schopnostech. Na sobě tuhle „diagnózu“ pozoruji často. Tendence vzdělávat druhé je mně asi vlastní – často se stává, že se snažím blízkým něco vysvětlit a vyřešit jejich problém, než mi dojde, že si chtějí třeba jen popovídat.

Mgr. Tomáš Langer je absolventem sociologie a andragogiky na Filozofické fakultě UP v Olomouci (2004), ředitelem vzdělávacího portálu Edumenu.cz a ředitelem sekce školství Unie zaměstnavatelských svazů ČR. Působí jako lektor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dále lektoruje odborné kurzy (např. metodika, didaktika, interaktivní metody, moderní technologie vzdělávání), kurzy prezentačních dovedností pro různé cílové skupiny a kurzy v oblasti poradenství pro rozvoj lidských zdrojů. Moderuje a přednáší na konferencích a publikuje odborné články v časopisech. 9. listopadu bude mít v Klubu personalistů seminář na téma Trendy v digitálním vzdělávání zaměstnanců.

Původní zdroj: http://www.klubpersonalistu.cz/cz/pdf/1475501736_z...


ZAUJAL VÁS TENTO ČLÁNEK? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky nebo třeba Managementu.