Cesta digitální inkluze

Protože vstupujeme do EPALE měsíce věnovanému digitálním technologiím a e-learningu, je na místě úvaha o různých inovačních a neobvyklých cestách, jak lze učení absolvovat online na počítači nebo mobilním zařízení nebo dokonce prostřednictvím zařízení pro virtuální realitu. Budeme mluvit o důsledcích pro pedagogiku a vzdělávání lektorů a učitelů, o interaktivních materiálech a zase se o něco přiblížíme zcela novému vzdělávacímu světu.Dříve než se do toho světa ponoříme, měli bychom se ale zamyslet nad tím, zda digitální technologie zajistí přístup ke vzdělání těm, kteří k němu přístup nemají a jsou z něj z různých důvodů vyloučeni. Jsou digitální technologie faktorem digitální inkluze, nebo jen další překážkou? V posledních letech se hodně diskutuje o digitální odluce – o obavách, zda zvýšené využívání ICT nástrojů v komunikaci, obchodě, občanském zapojení a ve vzdělávání může vést spíše ke zvyšování nerovností a vyloučení některých skupin společnosti.S další expanzí online světa do našeho světa fyzického bychom měli věnovat více pozornosti tzv. digitální inkluzi. Digitální inkluze znamená, že každý člověk je schopen efektivně využívat nástrojů a možností digitálního světa.O digitální inkluzi lze uvažovat podobně jako o přístupu k hardware. Víme, že existuje silná spojitost mezi využíváním digitálních nástrojů a různými ekonomickými a sociálními indikátory. To způsobuje, že některé skupiny dospělých zůstávají v osvojování ICT nástrojů pozadu. Chudší vrstvy společnosti jednoduše nemají k dispozici potřebný hardware. Nemám-li doma nebo v práci počítač, těžko budu využívat online služeb, kupovat si lístek na vlak, sdílet video na sociálních sítích nebo vzdělávat se. A nemá-li dospělý přístup k harware, velmi pravděpodobně nemá ani potřebné digitální dovednosti. To je pochopitelně již dávno předmětem zájmu politiků a expertů. Než ale státy a vlády vrhnou rozsáhlé investice do nákladných programů a nákupů vybavení a IT kurzů, bylo by moudré zvážit, jaké skutečné překážky pociťují lidé, když usilují o překročení pomyslné digitální hranice.Účastnil jsem se mnoha podobných programů a měl jsem možnost na vlastní oči vidět, že k digitální inkluzi potřebuje člověk víc než počítač a schopnost ovládat myš. Kromě přístupu k počítači a dovedností je třeba porozumět vnitřním motivacím dospělého člověka. Proč bych se vlastně měl snažit vstoupit do digitálního světa? Bylo by užitečné konceptualizovat si tento proces jako jakousi cestu a identifikovat si směry, kterými musí projít každý člověk, pokoušející se dostat se do digitálního světa. Profesor Steve Reder z Portlandské státní univerzity mluví o čtyřfázovém procesu digitální inkluze. Myslím, že jde o velice užitečnou myšlenku.Ti, co ještě nikdy nepracovali na počítači, jsou ve fázi první: digitální přístup.Po získání přístupu se člověk posouvá do druhé fáze. digitální apetit.Na tomto rozcestí se musí rozhodnout, zda opravdu chtějí tyto technologie vyžívat a pro jaký účel. Nemá smysl vybavovat člověka zařízením, pokud nemá touhu jej využívat. Každý máme nějakého staršího příbuzného, kterému jsme dali laptop nebo iPad v očekávání, že se rychle naučí používat email a telefonovat přes Skype. Místo toho se ale na laptop práší a to i navzdory trpělivému mentoringu ze strany mladšího člena rodiny. Jsou samozřejmě i tací, kteří brzy rozpoznají výhody využívání technologií – a ti si pak s IT dovednostmi poradí mnohem snadněji.Tuto fázi Reder nazývá fází digitální připravenosti.Ti, co ještě nejsou připraveni využívat technologie, se musí učit – ale dokud nezískají „apetit“, těžko si budou dovednosti osvojovat.Pokud zvládnout potřebné dovednosti, jsou již v kategorii „digitally ready“ a mohou pokračovat do konečné fáze: digitální gramotnosti.Zde se učí systematicky rozvíjet svou schopnost využívat digitální nástroje k tomu, co od nich očekávají.Každá fáze má své specifické překážky. V digitálním přístupu jde hlavně o přístup k harware a internetu. Překážkou Digitálního apetitu může být nedostatečné sebevědomí, v digitální připravenosti absence základních IT dovedností atd. Jaké jsou tedy závěry Rederova procesu digitální inkluze? Hlavní lekce spočívá v tom, že nikdy nesmíme zapomínat na motivaci. Programy, které se zaměřují na vybavení a IT dovednosti, by měly být schopny dospělým lidem ukázat, jak mohou IT technologie přispět k lepší kvalitě jejich života. Bez motivace budou jakékoli investice do výbavy a dovedností naprosto k ničemu.Graciela Sbertoli z Skills Norway, Zoltan Varkonyi z Progress Consult v Maďarsku a Caecilia Maerk ze SVEB, švýcarské Federace pro vzdělávání dospělých, všichni členové European Basic Skills Network, diskutují o tom, jak se k digitální inkluzi přistupuje v Norsku, Maďarsku and Švýcarsku.David Mallows se již 30 let věnuje vzdělávání dospělých jako lektor, lektor lektorů, manažer a výzkumník. Pracoval rovněž jako ředitel výzkumu v National Research and Development Centre pro gramotnost dospělých (NRDC) v UCL Institute of Education, Londýn. V současnosti reprezentuje EPALE European Basic Skills Network jako tématický koordinátor pro životní dovednosti.

Původní zdroj: https://ec.europa.eu/epale/cs/blog/digital-inclusi…

ZAUJAL VÁS TENTO ČLÁNEK? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky nebo třeba Managementu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *